|
1. Pražský in-line maratón klubu UPEX |
|
|
|
|
Napsal Administrator
|
|
Úterý, 02 květen 2006 |
|
Tak se nám 29.8.2005 povedlo uspořádat první inline maratón klubu UPEX přes Prahu a okolí. Jak se nám cestou vedlo a kudy jsme jeli to dozvíte z celého článku. |
Původní plán jít v pondělí na brusle jsem se rozhodl trošku extremizovat s tím, že lidi z UPEXu sportují rádi naplno ;-). Tak jsem původně z žertu plácnul, že pojedeme od 9 ráno do 17 večer. Nečekaně malé projevy odporu mě přinutili vymyslet jak to tedy udělat, aby to opravdu náročné bylo. Hledal jsem porůznu na internetu neznámé bruslařské stezky a v hlavě mi zrálo několik možných variant, z nichž ani jedna mi nepřišla dost náročná. Potom jsem ale zabrousil na server ladronka.cz a tady našel cestu kterou zkusilo pár bruslařů brzo ráno, když ještě nebyl moc provoz v délce 15,4 km. Proč ne, řekl jsem si, to nevypadá na špatný nápad a začal vymýšlet jak to provést.
|
 Startovním místem stala Florenc v 10:00 ráno. Jako tradičně mi ujelo vše před nosem a tak jsem se z Žižkova dopravil tramvají číslo 5 alespoň na Masarykovo nádraží. Protože jsem nechtěl přijít pozdě rozhodl jsem se dojet zbytek cesty na bruslích. Dorazil jsem jen tak tak, a před McDonaldem už čekala Andy se Šimonem. Veselé průpovídky a? se rovnou na těch kostkách rozplácnu když mě takový terén tak baví jsem s úsměvem přešel a ukázal přibližný plán trati. To začal tuhnout úsměv jim ;-), zvláš? když zjistili že přímo na těch kostkách začínáme. A tak si nazuli se správným nadšením brusle a vyrazili jsme. Nejdřív mezi kolejemi a pak hezky postraními uličkami aby tam nejezdilo moc aut. Cesta ubíhala směrem na Palmovku a část jsme jeli i příjemným parčíkem. Asfalt celkem akorát na bruslení. Po odbočení k Libeňskému mostu jsme sice museli po užším chodníku ale i tak byla cesta prima. Když jsme dorazili na most, tak jsme koukali jak vrháme stíny do proudu Vltavy a pokusili se vymyslet jak udělat stínový nápis UPEX ze 4 písmen jen ve 3 lidech. Nakonec jsme aspoň postupně udělali všechna písmena a jestli si to řeka dobře zapamatovala bude to k přečtení někde u Mělníka ;-).
|
Dále jsme pokračovali směr Holešovice a k Výstavišti. Šimon vymyslel krásnou okliku podél Vltavy, takže jsme do Stromovky dorazili zezadu a mohli si ji projet. Jediné co bylo nepříjemné byl asfalt pokrytý prachem a štěrkem ještě z doby povodní. Cesta nic moc. Jakmile jsme minuli hvězdárnu, usídlili jsme se na občerstvení u blízkého bufetu a začali se předběžně domlouvat s Mácou, kde se k nám přidá. Potom jsme vyrazili přes Strossmayerovo náměstí k Letenskému tunelu. Tam jsme se vydali přes řeku směr Kotva a dál. Nakonec jsme se ale rozhodli, že nikdo z nás ještě nebyl na bruslích na Staroměstském náměstí a že by bylo prima se tam tady zastavit. Tak jsme vyjeli Dlouhou ulicí. Taková Dlouhá, to jsou uprostřed velké dlažební kostky, na chodníku malé dlažební kostky a ani po jedněch nejde moc jet, nám se to ale nakonec docela dobře podařilo. Za ty údivné pohledy lidí na Staroměstském náměstí, ta námaha určitě stála. Pak jsme pokračovali k Stavovskému divadlu, Rytířkou, Skořepkou na Betlémské náměstí. Tady jsme objevili druh dlažby co naprosto nešel jet. Tak jsme ho tak porůznu přebrusloskotačili a pokračovali k Smetanovu nábřeží. Přes most legií k Petřínu a pak Všehrdovou ulicí hurá na Kampu a chvilka na oddech. Potom kolem parku na Kampě a zpátky do dlažebních ulic velkoměsta ;-). Zborovská ulice nás navedla až k Vodní ulici, kde jsme navštívili Huga z Hor (taková příjemná výčepna). Po delší pauze k zotavení (skoro 30 minut) jsme se vydali k Palackého mostu a směr Výtoň. Tady to v jedné chvíli vypadalo na pád z bruslí, kdy Šimon zajel kolečkem do asfaltu, sluníčkem notně rozpáleného, a uvízl. Naštěstí s bravurním umem cirkusového akrobata nastalou situaci lehce zvládl a my mohli pokračovat v cestě k Podolské vodárně.
|
Tady se k nám přidala Máca a po krátkých peripetiích s oddělováním brzdy od bruslí jsme vyrazili na Modřany. Klidná dlouhá a příjemná bruslařská stezka zpříjemněná jedním občerstvením proběhla bez problémů až na konec trasy. Zpátky jsme se vykoupali v řece. Někteří dobrovolně a někteří skoro dobrovolně (Máca si příště tu ortézu na mé doporučení snad sundá včas). Cestou zpátky na Výtoň jsme si usmysleli, že by bylo dobré jet na bruslích ještě na Slávii a zahrát si tam Beach Volejbal. A tak jsme vyrazili. Cesta z velké části po cyklostezce uběhla jako voda, jen na Koh-i-noru se Máca rozhodla vyzkoušet skok do křoví, což se jí taky s úspěchem podařilo, a to bez zranění. U Carefouru jsme objevili další typ naprosto nesjízdné dlažby a tak jsme jí tak nějak přeskotačili. Cesta podél stadionů už byla naprostá hračka a uvítal nás písek plážových kurtů … bohužel obsazených. A tak jsme v 18:00 večer slavnostně skončili naši první maratonovou jízdu po Praze na bruslích. Já jsem si nakonec ještě zajel na bruslích do Hostivaře a poděkoval sluníčku za to nádherné počasí, které nám po celý den dopřálo. A jak to bylo nakonec s kilometry? Byl to opravdu Maratón nebo to byl jen takový pracovní název? To jsem zjistil druhý den při měření vzdálenosti na mapě. Najeté kilometry:
|
| Andy |
44,2 km |
(čas 10:00 - 18:00) |
| Máca |
23,5 km |
(čas 14:00 - 18:00) |
| Staník |
51,2 km |
(čas 10:00 - 19:00) |
| Šimon |
44,2 km |
(čas 10:00 - 18:00) |
|
Takže opravdu Maratón. Všem účastníkům gratuluji k zdolání náročné trasy a těším se na příští ročníky.
|
| Staník |
|
|
Aktualizováno ( Úterý, 28 srpen 2007 )
|
